Bitva u Bunker Hill poblíž Bostonu

Bitva u Bunker Hillu u Bostonu, hlavní boje na Breed's Hill, 17. června 1775.

Dne 17. června 1775 se na poloostrově Charlestown nedaleko Bostonu odehrála bitva, která vešla do dějin jako bitva u Bunker Hill. Název je známý, ale samotný boj se z velké části soustředil na Breed's Hill, kde koloniální milice během noci vybudovala polní opevnění. Střet přišel v rané fázi americké války za nezávislost, jen několik týdnů po bojích u Lexingtonu a Concordu, v době, kdy oblast kolem Bostonu svírala nejistota, improvizace i rychle rostoucí vojenské ambice na obou stranách.

Po dubnových střetech zůstaly britské síly v Bostonu pod tlakem obklíčení a koloniální jednotky se snažily využít okolní výšiny. V noci z 16. na 17. června vedli muži pod velením Williama Prescotta práce na opevnění na Charlestownském poloostrově. Zemní valy a reduta vznikaly na dohled od britských lodí i bostonské posádky. Šlo o odvážné rozhodnutí: předsunuté postavení mohlo ohrozit britský pohyb v přístavu i ve městě, ale zároveň bylo vystavené protiútoku.

Za denního světla britští velitelé rychle pochopili, že nové opevnění nelze ponechat bez odpovědi. Vrchním velitelem britských sil v oblasti byl Thomas Gage, samotný útok však vedl generál William Howe. Britové museli přejít z Bostonu k Charlestownu a pak postupovat vzhůru přes otevřený terén proti nepříteli, který měl výhodu výšky i krytí. To byl typ útoku, při němž disciplína pravidelné armády narážela na velmi prostý, ale účinný problém: vojáci byli dlouho vystaveni palbě, ještě než se dostali na dostřel a na dosah opevnění.

Koloniální obrana nebyla tvořena jediným souvislým postavením. Jádrem byla reduta na Breed's Hill, další obranná linie se opírala o plot a navazující polní úpravy. Mezi důležitými postavami bitvy bývají uváděni Israel Putnam, William Prescott a John Stark, přičemž přesné rozdělení úloh a pohyb jednotlivých velitelů se v různých líčeních někdy liší. Jisté je, že obránci spoléhali na to, že pevné postavení a soustředěná palba dokážou zastavit útoky navzdory omezené zásobě střeliva.

První britské útoky narazily na silný odpor. Útočníci postupovali v sevřených řadách do svahu, zatímco obránci pálili z krytých pozic. Otevřená plocha před opevněním znamenala, že ztráty začaly narůstat ještě před kontaktem s hlavní linií. Některé britské jednotky se musely stáhnout a znovu zformovat. Nešlo jen o fyzickou překážku svahu a hlíny, ale i o zkoušku velení: zda pokračovat v čelních útocích, přestože předchozí pokusy neuspěly.

Boje se během dne zostřovaly. V bitvě padl Joseph Warren, významná postava massachusettského revolučního vedení, který se účastnil obrany a byl zabit při bojích. Jeho smrt se stala jedním z nejpamátnějších momentů celého střetu. Na britské straně přibývaly ztráty v neobvykle vysokém tempu. Oficiální britské výkazy pro tento boj uvádějí 226 padlých a 828 raněných, i když v pozdějších přehledech se celkové součty někdy podávají v mírně odlišné podobě.

Rozhodující byl nakonec opakovaný tlak britských jednotek na redutu. Koloniálním obráncům docházela munice, a tím slábla jejich hlavní výhoda. Když Britové zaútočili znovu, podařilo se jim opevnění dobýt. Reduta na Breed's Hill padla a koloniální síly se stáhly. V úzkém smyslu šlo o britské taktické vítězství: výšiny byly znovu v jejich rukou a předsunuté opevnění bylo odstraněno.

Tím však význam bitvy nekončil. Cena za dobytí postavení byla natolik vysoká, že střet okamžitě změnil pohled na to, co mohou koloniální síly v poli dokázat. Britské velení sice dosáhlo cíle, ale muselo vzít v úvahu, že útok na opevněné postavení vedený přímo přes otevřený terén může být mimořádně nákladný i pro dobře vycvičenou armádu. Pro obléhání Bostonu to byla důležitá lekce.

Proč na tom stále záleží

Bitva u Bunker Hill zůstává důležitá jako názorný příklad toho, jak zásadní roli v pěším boji hrají terén a polní opevnění. Obránci s omezenými prostředky dokázali po určitou dobu odolávat pravidelné armádě právě díky dobře zvolenému postavení. Vojenské dějiny se k tomuto střetu vracejí ne proto, že by byl největší nebo rozhodující sám o sobě, ale protože velmi jasně ukazuje vztah mezi výškou, krytím, disciplínou a cenou čelního útoku.

Stejně důležité bylo, jak bitva působila na odhady síly koloniálního odporu. Během obléhání Bostonu bylo zřejmé, že konflikt nebude snadno ukončen několika rychlými zásahy. Vysoké britské ztráty přispěly k opatrnějšímu hodnocení protivníka a ovlivnily další úvahy o vedení operací v Severní Americe.

Dodnes se připomíná i zmatek v názvu bitvy. Ve veřejné paměti převládl název Bunker Hill, přestože hlavní část bojů proběhla na Breed's Hill. Tento rozdíl ukazuje, jak se historická událost může v paměti veřejnosti zjednodušit: název, mapa a první zprávy někdy vytvoří trvalý obraz, který je přehlednější než samotná geografie bojiště.

Když se na střet z 17. června 1775 pohlíží bez pozdějšího vlasteneckého nánosu, vystupuje především jako tvrdý boj o výšiny nad Bostonem. Britové postavení dobyli, koloniální obránci ustoupili, ale obě strany si z bitvy odnesly odlišné a podstatné závěry. Právě tato kombinace taktického výsledku a širšího dopadu vysvětluje, proč bitva u Bunker Hill zůstává jedním z nejčastěji připomínaných střetů počátku americké revoluce.